Výhled z auta je pro řidiče důležitým aspektem k tomu, aby se mohl na silnicích pohybovat bezpečně. Často chybně domnívanou předností u vozidel SUV je dobrý výhled. Je pravda, že ze sedačky, která je výš než u ostatních aut, vidí řidič provoz jinak a má pocit lepšího rozhledu. Horší je to s parkováním, kdy je výhled lehce výškou omezen, a to obzvlášť dozadu, s tím ale u dnešních moderních vozů pomůže integrovaný parkovací asistent.
Dalším omezením je takzvaný slepý nebo mrtvý úhel, to jsou momenty, kdy řidič nevidí ve zpětném zrcátku jiné vozidlo jedoucí po jeho boku. Výhled řidiči limitují i sloupky předního okna, ty jsou dnes oproti minulosti z konstrukčně bezpečnostního hlediska také mohutnější.
To jsou poměrně známá úskalí řidičů za volantem, pojďme se ale věnovat reálné vzdálenosti, na kterou řidič ze svého vozu uvidí zem před sebou. Rozpětí měřených rozměrů je standardně 3 až 6 metrů u běžných osobních vozů. Zajímavé však je, že tyto hodnoty u žádných vozů nenaleznete v jejich technických specifikacích. Jediné dohledatelné je měření jiných médií a magazínů. Dá se tedy odhadovat, že je ani výrobci, ani homologační instituce nepovažují za důležité? Na jednu stranu se to může zdát šokující, ale na druhou stranu je právě obrovská škála faktorů, které mohou tuto vzdálenost výrazně ovlivnit, problém, který fakticky znemožňuje její objektivní měření.
Samozřejmě záleží na tom, jak velké samotné auto je, jaká je délka a výška kapoty, přes kterou se řidič dívá, ale také na tom, jestli sedíte v pozici v jaké běžně řídíte nebo máte hlavu zakloněnou na opěrce. U SUV obecně bývají tyto hodnoty mnohem vyšší, protože je kapota mnohem výš, v případě novějších modelů bývá i rovná a dlouhá.
Vzhledem ke změně úhlu mezi spojnicí očí, která je tečnou kapoty a zemí, pak dokáže změna jakéhokoliv z těchto faktorů měřenou dohlednost změnit klidně o 3 nebo více metrů. Jinými slovy, pokud sedím v klasickém sedanu s dlouhou kapotou, můžu vidět zemi na 4 metry. Pokud mě v autě někdo o 60 cm zvedne, čímž nasimuluje výšku vysokého SUV, spojnice bude mnohem delší a můžu vidět např. na 6 metrů. Pokud k tomu zakloním hlavu na opěrku, může to být klidně 8 m. Je tedy tento údaj objektivně měřitelný a vypovídající?
Můžete tak za to, že kvůli konstruktérům vidíte ve velkém autě zemi o 2 metry dál i přes to, že máte sedačku v nejvyšší poloze a na cestu se díváte ve standardním posedu výškovým středem čelního skla?
Měli bychom si před zakoupením vozidla takovou vzdálenost měřit, abychom se nedostali do problémů?
Médii zmiňovaný příběh ženy, která v Brně přejela devatenáctiměsíční batole, které bylo za plotem zakrytou pravou zatáčkou na silnici na odrážedle, uvádí, že neviděla až devět metrů před kapotu. Tato vzdálenost, která byla uvedena ve znaleckém posudku však byla měřena, když měla hlavu opřenou o opěrku, čili né v pozici ve které běžně řídí.
Navíc při nájezdu na retardér, který se v místě střetu vyskytoval, se vozidlo ještě o několik stupňů nakloní a dráha výhledu se ještě významně prodlouží. Ze závěru soudního znalce navíc vyplývá, že ke střetu došlo při ostrém zatáčení vpravo vytočeným pravým předním kolem. Do těchto míst není vidět bohužel prakticky ze žádného vozidla a ve výhledu brání zrcátko a sloupek předního okna, nikoliv však primárně přední kapota. Lze se tedy domnívat, že by ani kratší vzdálenost, na kterou by bylo dopředu vidět zemi, nemusela mít na nehodu vliv.
Konec konců, sám soudní znalec z oboru dopravy objednaný Policií ČR v závěru posudku konstatoval jako jedinou možnost, jak mohla řidička srážce zabránit, sjednání si pomoci poučené osoby, která jí bude při odbočování ukazovat.
Podobný případ se už dostal až k Ústavnímu soudu, kdy při couvání z parkoviště u obchodního centra došlo k přejetí ročního chlapce, což bohužel skončilo také fatálně. K nehodě tehdy došlo za značkou obytná zóna a při couvání, při kterém zákon řidiči doslova ukládá povinnost sjednat si pomoc poučené osoby, která řidiči ukazuje. I přesto se řidiče Ústavní soud zastal, a to zjednodušeně proto, že by doslovná aplikace tohoto zákona v běžném životě neumožňovala auta používat. A co teprve, kdybychom si museli nechávat ukazovat i při jízdě dopředu? Taková povinnost samozřejmě v zákoně ani není. To však neznamená, že na základě toho, že jste tak neučinili, nemůžete být odsouzeni.
Ústavní soud mimo jiné zmiňuje i princip omezené důvěry v dopravě, což znamená, že řidič může předpokládat, že všichni účastnící provozu dodržují silniční pravidla. Míra zavinění se teď tedy u soudů přelévá mezi řidičkou, matkou usmrceného batolete, či snad možná vyšší mocí.
Jakou roli – jestli vůbec nějakou – tedy hraje v dané tragédii dohlednost na zem před kapotou, je tak podobně sporné jako to, jestli existuje nějaká hodnota, kterou lze prohlásit za objektivně bezpečnou a kterou bychom si měli před usednutím do vozu změřit.
